Stříhání, lepení.
A pak tohle skládání nových vět ze slov nalezených porůznu na stránce.
Tady už se tři roky věku k dobru poznají.
Františka skládala legračně nesouvislé věty a pořád se rozčilovala, že jí to nevychází
(ale nasmály jsme se u toho dost).
Mařenku to strašně bavilo a lezla jí z toho úplná poezie.
V krátkosti jsem vypsati musil, jak unaven jsem z naděje.
Mám rada vaši vlakknihovnu. A mám ráda, když knížky, které by už asi nikdo nečetl, jsou ke kolážím. Ty staré kartotéční lístky! Ta věta :).
OdpovědětVymazatTo je nádhera :)
OdpovědětVymazatÚžasně krásné a milé!
OdpovědětVymazatKrásné ♥
OdpovědětVymazatHned mám hezčí den, děkuju! Recykliteratura mě baví, obzvlášť když ji vytváří někdo tak kreativní jako vy...
OdpovědětVymazatJééé!
OdpovědětVymazatTak já tedy ještě proberu tu bednu s tiskovinami na vyhození, než je konečně vyhodím. Když je z nich taková krása.
Nádhera! Děkuji za inspiraci.
OdpovědětVymazatTak tohle je skvělé. Fakt skvělé. Moc děkuji za inspiraci. Když slyším co vyrábějí děti ve škole v rámci výtvarky a pracovních činností v páté! třítě, chce se mi plakat. Furt dokola ty stejné nesmysly podle šablon už asi 20 let. Nebo 40? Můj chlapeček tuhle obdržel dvojku protože neprojevil dost nadšení z jakési mozaiky bez duše a nápadu. Děkuji. Šárka
OdpovědětVymazat