Čisto, bílo... Připraveno pro nové řádky.

Ještě o narození...

       Betlém Josefa Jíry v Kryštofově údolí.

V horách. Srdci blízko.

Jeden dárek rozbalený v předvečer Štědrého dne. Marie, Josef, Ježíšek, volek a oslík, dvě ovečky. A každý rok přibude jedna figurka. Tak jsem si to vysnila. Začátek. A jednou...

Děkujeme, Vrajenci. (Pro příští rok už jsme si doma domluvili pasáčka s jehňátkem.)

Potichu, potichu... Ztišit hlasy, zvuky. A uslyšet to, co je opravdu důležité...

Očekávání.

Kam patříme. O Vánocích je to celé nějak víc patrné. Koledy. Ještě vloni se mi stýskalo po té staré desce s vánočními koledami, která se odjakživa pouští doma u mých rodičů. Koledy v té úpravě, kterou máme doma, myslím u nás doma, teď, jsou krásné, ale pořád mi připadaly takové trochu cizí. Až letos... Najednou jsou to ty pravé, naše. Kam patříme...

Ale stejně se těším i na tu starou praskající desku u rodičů...

♥

Dnešní pohled z okna mi napovídá jedno jediné. Šup za Ošoupánkem pod peřinu! 

Kreslíme, s-lepíme, blízkým vzdáleným posíláme...

To vzdáleným blízkým posílání, to je Ošoupánkova práce, to on tuze rád, něco posílat...

Už už už...

Ráno do školky. Za plotem. Kamarádi každodenní.

Ahoooj! Mějte se pěkně celý den...

Jsou dny, kdy mám pocit, že mým jediným přítelem je čokoláda...

   ... in my solitude

Podvečer už brzo odpoledne. Kouzlení, jen sedět a dívat se a divit se... 

...