Jeden den...

pod sněhem.

     Berounka

Antarktida...

na Berounce.

     Polárníci.

Měsíc

Mám Měsíc ráda. Hodně. Je to jedna z mých úplně nejoblíbenějších "věcí".
Když se na něj dívám, jsem zvláštním způsobem klidná.
A když je v úplňku, klidně spím. Vím, že hodně lidí to má naopak, ale já mám pocit,
že mě hlídá...

Pondělní nádherný krvavý úplněk mě přivedl na tyhle dvě měsíční knížky.

Hannah Pang, ilustrace Thomas Hegbrook: Měsíc (Book Dock, 2019)

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc (Argo, 2018)
Tuhle knížku dostala od Ježíška Ma, ale první jsem ji přečetla já. :-)
Pěkný silný příběh, ukazující, že dobro a zlo nemusí být vždy patrné na první pohled a jak nebezpečné je nechat se svázat strachem. Plno čarodějnic (dobrých i zlých) a kouzel. Jen ten styl psaní se samým "ale", "jenže", "ovšemže", "nebo aspoň", "jistěže" a "netušila proč, ale najednou zcela jistě věděla" mě trochu dráždil. Tolik "ale" jsem snad ještě v žádné knize nepotkala. "Ale" taky nejsem asi tak úplně cílová skupina a ve výsledku vlastně asi dobrý... :-) Jsem zvědavá, co tomu bude říkat Ma. 

     A ještě pár fotek z minulé soboty - z animační dílny v Aeroškole.

 

     Plán na víkend: pořádně se vyspat.
     Dobrou!

Pohybliví mimozemšťani

Ze sobotní animační dílny v Aeroškole.
Tolik práce na kratičký kousek filmu. Výborná zkušenost.
A všechny děti to moc bavilo.

Stopy...

letošní zimy.

     A když už je sníh zase pryč, aspoň trochu zimy tužkou.

To je...

Fridrich.
Přišel k nám o Vánocích.

     Hned jsme se všichni navzájem oblíbili.
     V naší rodině je totiž ubytovávání medvědů tradice, kdybyste to nevěděli. :-)
     Dostal svetr po jedné panence (bohužel nikdo neumíme plést, abychom mu upletli
     nový, ale prý se mu tenhle líbí).
     Ma a Fa mu ušily z filcu mazlíka. A má kufřík na svoje věci.

     Snad u nás bude rád...

     Jmenuje se Fridrich, protože je původem z Berlína. 

     ♥

     Jo a s Johanem už se spřátelili. 

Cesty, obzory...

     Podještědí

Program na temný víkend

Celý víkend naše ptačí krmítko vypadalo takhle. Tma a déšť. Ani zobáček.

     Nakonec se v neděli aspoň na chvilku ukázalo pár sýkorek a dva brhlíci a zachránili
     naše ptačí sčítání. Ale žádná sláva to teda za nás není...
     A jen co to sčítání skončilo, už zase lítají. :-)

     Učení do školy na pololetní písemky (je to hned po Vánocích dost otrava).
     Neučím se teda já, ale Ma a Fa - i když, dost často se vlastně nakonec učím i já...
     Bruslení.   
     A taky tihle prckové z filcu a postýlky z krabiček od sirek. Asi ještě přibudou.

     A konečně dočtené moje resty z předvánoc. Hrdinky s mimořádnými schopnostmi,
     které ale Peter Høeg vůbec nešetří, mě dost baví.