Je jaro. Slečna Králíková čeká mladé. A je na to sama. Ten její byl fešák. Uši měl dlouhé, byl sečtělý, měl všeobecný rozhled. A smysl pro humor. Ten ztratil, když mu TO oznámila. Druhý den se ztratil i on. A tak si slečna Králíková našla nové bydlení v malém domku v sousedství domu pana Králíka. Ví, že to nebude lehké. Ale těší se...

     Slečna Králíková uplstěná jehlou z přírodního ovčího rouna, vyšívaná šedou bavlnkou
     a šedou nití.

Křehká skromnost. I opojná hojnost. Obojí je jaro.

Spí. Sní... Má křídla. Letí.

     Spící králíček do dlaně. Takový oblázek. Na délku 5cm bez ocásku. Plstěný jehlou
     z přírodního ovčího rouna, vyšívaný šedou nití.

Pod okny. Nikdo se o ně nestará. Každý rok zase vykvetou...

Den po dni...

Je to radost, to jaro! Nedá se to zkrotit. A proč taky...?

Mami, chceš do kafe cukřík?

Nahoru. Dolů.

A ještě jednou... žlutá!

     ... žlutá, žlutá, žlutá, žlutá, žlutá...

Neděle. Ne-děle.

Píšu den...