Všechno, co jste chtěli...

(a ani netušili, že můžete) vědět o včelách a neměli, koho se zeptat...

     Teď ještě, aby včelám letos všechny květy nezmrzly... 

Den po dni...

Přírodní zahrada...

to je zahrada mých rodičů.

Františka přes zimu vyrostla z holinek. Ty moje jsou přece jen poněkud větší, než by bylo třeba... :-)

S touhle hrou od Lipky si můžete sestavit svoji vlastní přírodní zahradu, příjemnou lidem, rostlinám i zvířatům. Nás to moc baví - a je nám úplně jedno, kdo vyhraje, vlastně jsme "na výhru" ještě nehráli...

Ještě ověřit, jestli to všechno půjde i v terénu...

Jo! I v naší skutečné zahradě máme my i zvířata všechno potřebné.

Imaginární...

kamarád.

Neříkejte, že jste nikdy žádného neměli.
Nebo že nemáte ještě v čerstvé paměti neviditelného pejska, draka nebo holčičku Alenku, kterou jste sice nikdy nezahlídli, ale vaše dítko vám o ní vykládalo od rána do večera.
"Mami, ticho, pejsek právě usnul..."

Tuhle knížku teď s Mařenkou a Františkou čteme. A nejen že ji čtu ráda, ale neudržela jsem se a po společném přečtení začátku knížky jsem si ji přečetla napřed. Je napsaná chytře, vtipně a překvapivě.

Právníci ve výslužbě

Moji rodiče jsou od začátku dubna v důchodu.
Tatínek na maminku rok počkal, aby mohli jít spolu.
A jsou spokojení.

Přišly na řadu tlusté knihy. (Takhle si to taky jednou představuju...)

Táta při vyklízení šuplíků v kanceláři objevil sbírku starých průkazek na autobus. :-)
Skladoval je poctivě - svoje i ty maminčiny. (On doteď všechno poctivě skladuje.)

Ať jsou zdraví!
A věřím, že se budou mít dobře...

Velikonoce a tak...