Jako malá jsem to milovala. A teď to miluju snad ještě víc - obzvlášť v sobotu a v neděli ráno, když díky tomu, že holčičky skládají nový obrázek, můžu ještě půl hodiny spát...

    ... z Jizerských hor.

Ráno bílo. Tuhle zimu první sněhové vločky, které neroztály hned po spadnutí na zem. Klid, bezpečí. Všechno je, jak má být...

... naše neděle.

Dnešní večer, za oknem hoří, za obzorem.

Ještě jeden pozdní, ale krásný vánoční dárek...

Návštěva u prababičky. Vzpomínání. Už vlastně skoro pořád jen vzpomínání. Mám to ráda. Pro holčičky krabice od bot se zbytkem hraček po dětech (po dědovi). Dědečkova (teda pro mě tatínkova) medvídka si ale vezmu já, toho nedám...

A taky antikvariát, kam jsme se schovali před větrem a deštěm. Aby oslíci měli kde spát.   S ilustracemi Karla Beneše.

Mi s ná-mi... každý den tu, však ty víš...