Dlaždičky

Mají v tom Náprstkově muzeu krásné schodiště...

     a naprosto výborné dlaždičky.
     Doufám, že je při plánované rekonstrukci zachovají...

     A po výstavě hádejte co?
     No jo, zase cukrárna. :-)
     Tentokrát čokoládovna, ta je totiž za rohem.

Indiáni

v Náprstkově muzeu.

Výstava je to zajímavá, zábavná a výživná - pro velké i malé indiány. Leccos si můžete na vlastní kůži vyzkoušet.
Pro útlocitné upozorňuji, že je možné v arktickém videu zahlédnout pojídané tulení srdce
a v expozici Jižní Ameriky opravdickou mumii (zakrytou ovšem černou látkou, takže kdo ji vidět nechce, nemusí) a taky dvě tsantsy - trofejní vysušením zmenšené lidské hlavy ekvádorských Jívarů (umístěné ale ve vitrínkách dostatečně vysoko na to, aby je děti nezahlídly, pokud jim je rodiče nebudou chtít ukázat).
Sympaticky z výstavy zřetelně vyplývá, že indiáni sice zabíjeli zvířata, ale s úctou a vždy úlovky využili beze zbytku.
Je to pravdivé, neromantizující a poučné.
Dětí tam bylo spoustu a viditelně spokojených.

Mezi...

zimou a jarem.

Schody...

kolem vody.

     Liberecká přehrada

♥

Duchové...

za vysvědčení.
Ma. i Fa. si tuhle knížku oblíbily okamžitě, i když téma není zrovna lehké a bezstarostné.
Za těch pár dní pololetních prázdnin ji obě přečetly několikrát.

     Día de los Muertos během pár dní podruhé (poprvé minulý víkend COCO).
     V obou případech krásný příběh.
     A naše listopadové dušičky tady.

     -------
     Všechny knížky, které se objevují na blogu Pondělí, jsem si sama koupila, přečetla a prostě chci jen poslat informaci o nich dál. 
     Žádný příspěvek na mém blogu není komerční nebo sponzorovaný.