Some things are not so easy.
Mařenka je dyslektik. Dysleksie mírná, ale přece. Knížky má moc ráda, když čte někdo jiný, poslouchala by hodinu. Sama se tak snaží, ale je to pro ni těžké. Písmenka se pletou, některé slovo přečte pozpátku a ani si nevšimne. Ale tu touhu číst má pořád. Tak čteme spolu, předčítáme. Chtěla by být ilustrátorkou. A tak, když je čas, kreslí si to, co předtím přelouskala.
Františka má tupozrakost na pravém oku. Hodně se to zlepšilo a snad se to povede spravit úplně. Rok nosila zdravé oko zakryté, aby se to tupozraké cvičilo. Teď musí střídavě se zakrytým pravým a levým okem cvičit každý den hodinu - kreslit, skládat něco drobného, navlíkat.
A tak spolu sedávají u stolu a kreslí - poslední dobou nejradši obrázky z knížek, které čteme...
Většinou sem moc nepíšu, ale některé věci jenom z fotek nevyplynou... :-)
Chrochtík a Kvikalka.
A druhá knížka dvojice Ester Stará - Martina Matlovičová. A pak se to stalo!
U nás stálice.
Pondělíčko, taky obyčejně nejsem moc výmluvná, na blogu:)), i když je tolik věcí, co bych vykřičela do světa..., mám ráda fotky tvých holčiček, připadají mi jako hotoví andílci a že mají sem tam nějakou tu potíž trápí nejvíc nás mámy, ony to zvládají daleko lépe, bezpodmínečně milované děti jsou spokojené vždycky a to ty tvoje vypadají velice velice spokojeně!:)
OdpovědětVymazatDržím palce, holky šikovný! A moc se těším na Mařenčiny knížky!
OdpovědětVymazatJá pokaždé vidím dvě krásné šťastné holčičky.
OdpovědětVymazatNěkdy se nám zdá,že jsou některé naše životní záležitosti příliš komplikované,ale jak píše Olča,na tvých Pondělíčkách je vidět,že jsou milované a co je víc...
U mě se nejdřív Osud rozhodl, že se má páteř stočí do paragrafu
OdpovědětVymazata o pak let později že všechny stresy světa zničí mou kůži.
Klári,
já nikdy nebyla úplně zdravá, ale myslím, že je to svým způsobem dar: člověk se naučí odmala bojovat a překonávat větší překážky než ostatní, kór když cítí podporu a pomoc svých blízkých - což vaše myšky rozhodně mají, což je obrovská devíza. Život není fér, je těžký a drsný, ale z tvého vyprávění vím, že malé slečny Pondělí-ové mají velký smysl pro humor a dobré nápady do života - a to se cení!!!
Myslím na tebe!
Myslím na vás!!!
Holčičky vypadají na fotkách šťastně a spokojeně a o těch malých chybkách za pár let nemusí být vidu a slechu......
OdpovědětVymazatA pak se to stalo patří u nás k nejoblíbenějším a Chrochtíka a Kvíkalku nás donese Ježíšek. Tato dvojice autorky a ilustrátorky je velmi velmi povedená, nejen pro děti, ale i pro nás že?
Holčičkám přeju, ať jim ta houževnatost vydrží co nejdéle. Také jsem se tento týden dozvěděla, že budeme mít doma zřejmě dys..., čekáme na potvrzující vyšetření. Jak píše Olča, myslím, že pro nás matky je to těžší, než pro naše děti...Přeju, ať se daří.
OdpovědětVymazatMilá Klárko, knížky známe moc dobře, jsou kouzelné a vtipné, společné předčítání z nich se nám velice líbilo:o)! Je úžasné, jak dokonale k nám naše těla promlouvájí...jen ne vždy se nám daří jim naslouchat a pochopit smysl a důvod našich neduhů (zajímavé knihy k tomuto tématu jsou od Ruediger Dahlkeho). Bohužel tak málo jsme po celý život vedeni jak rozumět svému vlastnímu tělu. Ináč existuje metoda splývavé čtení (Sfumato), při které se u dětí vůbec neprojeví dys, tak jako u běžných metod;-D! Je to opravdu úžasná metoda, o které se tak málo ví a ve školách využivá:o(. Přeji vám děvčátka fanfárové týden plný úsměvu a pohody, páčko Míša
OdpovědětVymazatMoc vám děkuju za povzbudivá slova! Já si nechci stěžovat, tohle nejsou žádná velká trápení... Většinou to tady je o takových malých každodenních radostech - a tohle jsou takové malé každodenní trable. Asi sem (a do života) taky patří :-)
OdpovědětVymazatA ano, spoustu věcí asi my mámy řešíme víc, než děti, kterých se ty starosti týkají... I když zrovna naše Mařenka umí mít tu svoji malou hlavičku pořádně zamotanou... :-)
Krásné pondělí přeju - jestli to při pondělku jde... :-)
K Vám taky krásné pondělí:)! Holky jsou šikulky. Obě!
OdpovědětVymazatKnížky se mi líbí moc. Asi napíšu Ježíškovi pro naše Skřítky. Díky!
Vždycky si vzpomenu na sestřenku, která v dětství strávila dlouhé měsíce se zády v léčebně a teta se strejdou za ní mohli jezdit jednou za čas o víkendu. Morda. Nebo na babičku, která byla sice zdravá jako řípa, ale už od čtyř let byla u sedláka na službě. Hustý. Vůbec si to nedovedu představit. A vždycky si říkám - všecko, všecko zvládnem, dokud jsme spolu...
OdpovědětVymazatVěřím, že je to náročné. Věřím, že to dáte, holky šikovný. Večer relax u bavlnek a zítra nanovo.
A když je nejhůř, říkám si - lepší těžkej den než žádnej:-)) Opatrujte se tam! J.
Tak. Jo, hlavně spolu, mám to taky tak...
VymazatA pak se to stalo hraje úžasne Studio Damúza, bavia sa nielen deti, ale i dospelí. Až po predstavení som objavila knižku :-)
OdpovědětVymazatDěkuju za tip!
VymazatA pak se stalo je u nas take velmi oblibené.
OdpovědětVymazat