Takhle jsem si teď pár týdnů připadala. Připadám.
Vyždímaná. Na doraz.
Přišlo to vlastně náhodou, aniž bych o to nějak zvlášť stála.
Pracovní příležitost. Stupínek nahoru.
Překopali jsme rodinný denní (a můj noční) režim.
Všichni jsme se snažili.
Zdálo se, že by to mohlo jít.
A pak, po pár týdnech, jsem zjistila, že vlastně pracuju pořád.
Že někdo volá, pořád.
Že něco píšu, čtu, pořád.
A že to takhle vůbec nechci.
Děti jsou malé teď. A znovu už malé nebudou.
Jak já se každý den strašně těšila domů!
Potřebují mě. A JÁ potřebuju je...
Tak jo, krok zpátky.
Budu pracovat, to jo. Stejně tak, jako jsem pracovala doteď.
Ale ne víc.
(I tak je někdy k zbláznění to všechno skloubit.)
A mě kromě práce baví ještě tolik jiných věcí. :-)
Vlastně to rozhodnutí nakonec nebylo vůbec těžké...
To je dobře...
OdpovědětVymazat♥ to s námi myslí většinou dobře. Jen ho poslouchat:).
JSI NEJLEPŠÍ!!!
OdpovědětVymazatÚplne chápem. Ja po nástupe do práce tak trošku ľutujem, že som predsa len ešte mohla zostať s Timkom doma, zatiaľ zvládam ale cítim, že by to tak bolo lepšie. Pre oboch:)
OdpovědětVymazatGratuluju:-).
OdpovědětVymazatKláro, v tom to je, že děti už znovu malé nikdy nebudou. Žádná práce nestojí za to propást tuhle dobu. Kupodivu málokdo si to uvědomí včas. Dobře ses rozhodla.
OdpovědětVymazatDobrá volba! Já si svůj návrat do práce zatím neumím představit, ale blíží se neúprosně.
OdpovědětVymazatDěkuju, děkuju. Já už v tom mám jasno, ale podpora potěší. :-) A on ten čas ještě nadejde. Moje maminka vystudovala vysokou školu zároveň se mnou a kariéru rozjela pak. A dokonce ve stejném oboru jako já. Takže mám vlastně dost velký náskok. :-)
OdpovědětVymazatVíš,já už takhle přemýšlím měsíce,možná roky.Pokaždé se nechám ukecat a vím,že to tak nechci.Jsem ráda,že jsi tak otevřená,protože,doufám,díky Tobě, se třeba konečně odhodlám jít...Hlavně,ať jsi šťastná a spokojená,kariéra počká:-)
OdpovědětVymazatsouhlas!!! Já jsem ráda za čtyřletou RD, což znamenalo celkem 6 let doma s prací pár hodin týdně po celou dobu, a za možnost polo- až třičtvrtě úvazku, který mi teď začíná. Přesně moje slova - děti jsou malé teď, kariéru můžu dělat, až dospějou do fáze "Matko, neštvi", kdy budou rády, že si zalezou do pokoje a rodiče nemusí vídat. ;-) (a stejně tajně doufám, že "matko, neštvi" nenastane)
OdpovědětVymazatKlarko, jsi hvezda! At se dari, at jsi spokojena, at to ma jakoukoli podobu.
OdpovědětVymazatKlárko, rozumné a upřímné vyznání. Život se má žít především tak,jak to člověk cítí. Co se týká dětí, není rozdíl jestli nyní, nebo potom. Ty holky a to mi věř, tě budou potřebovat stále a pořád a ty možná za deset let zjistíš, že prostě stále nepřichází čas karierniho postupu a tím jak člověk stárne si uvědomuje, že vlastně o nic nepřišel a jestli po něčem takovém opravdu touží. Láska k životu a rodině je dar. Někdo jej má a někdo ne. Budu upřímná, jsi skvělá máma a srdcem cítíš, že tahle role v životě je pro tebe ta nejdůležitější. Věci se nemají lámat přes koleno, ale přijímat tak, jak nám je sám život nastavil. Pěkné dny♥
OdpovědětVymazat♥ Rozhodla bych se stejně.. A myslím, že bysme měli tohle tvoje rozhodnutí oslavit a vyrazit už na návštěvu k Zuze V.:)
OdpovědětVymazatJo!
VymazatJá vím, myslím na to, myslím na vás... Já to proberu doma a po víkendu vám napíšu, jo? Jo!
VymazatJó!:)
VymazatJojojo!
OdpovědětVymazatVěčné dilema - kariéra versus rodina. Mám to podobně. Zvlášť když první dítě je už větší než já... příliš rychle to utíká.
OdpovědětVymazatGratuluju! Však už jste toho dokázala tolik!
OdpovědětVymazatJá tušila, že nás bude víc... :-) Děkuju!
OdpovědětVymazatNedělat, co nechci, není krok zpátky:-) Ať je dobře♥
OdpovědětVymazatRozhodnutí bylo správné , už proto, že je dobře všem :o) a děti, to je poklad nade vše a proto je důležité si je užít :o) Jana
OdpovědětVymazatBohužel v mojí práci tohle rozhodnutí neexistuje. Buď je 200% práce nebo 0%. Obojí zažívám na střídačku. Ta nula je ještě děsivější než přepracovanost.
OdpovědětVymazatHodně štěstí!
...vždy som sa rozhodovala srdcom...dokonca som bola niekoľko rokov dobrovoľne nezamestnaná...za socializmu-príživník...ukázalo sa neskôr,že to bola dobrá voľba.....dialo sa všetko potom dobre...odstupom času na tie okamžiky myslievam...,bola som v nich sama ,rozhodnutie bolo len na mne......s Prozreťeľnosťou...
OdpovědětVymazatUplne rozumim. A neni to vzdy jen o detech, rodine. Nekdy je to i o nas samotnych.
OdpovědětVymazat