čtvrtek 21. února 2019

Písmenka, písmenka, písmenka...

Ujali jsme se u nás na nádraží ve vlaknihovně už poněkud rozedraného Smetany ve vzpomínkách a dopisech. Snad nám odpustí...







     Stříhání, lepení.


     A pak tohle skládání nových vět ze slov nalezených porůznu na stránce.
     Tady už se tři roky věku k dobru poznají.
     Františka skládala legračně nesouvislé věty a pořád se rozčilovala, že jí to nevychází
     (ale nasmály jsme se u toho dost).
     Mařenku to strašně bavilo a lezla jí z toho úplná poezie.




     V krátkosti jsem vypsati musil, jak unaven jsem z naděje.

8 komentářů:

  1. Mám rada vaši vlakknihovnu. A mám ráda, když knížky, které by už asi nikdo nečetl, jsou ke kolážím. Ty staré kartotéční lístky! Ta věta :).

    OdpovědětVymazat
  2. Hned mám hezčí den, děkuju! Recykliteratura mě baví, obzvlášť když ji vytváří někdo tak kreativní jako vy...

    OdpovědětVymazat
  3. Jééé!

    Tak já tedy ještě proberu tu bednu s tiskovinami na vyhození, než je konečně vyhodím. Když je z nich taková krása.

    OdpovědětVymazat
  4. Nádhera! Děkuji za inspiraci.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak tohle je skvělé. Fakt skvělé. Moc děkuji za inspiraci. Když slyším co vyrábějí děti ve škole v rámci výtvarky a pracovních činností v páté! třítě, chce se mi plakat. Furt dokola ty stejné nesmysly podle šablon už asi 20 let. Nebo 40? Můj chlapeček tuhle obdržel dvojku protože neprojevil dost nadšení z jakési mozaiky bez duše a nápadu. Děkuji. Šárka

    OdpovědětVymazat