čtvrtek 24. května 2012

Tuhle KNÍŽKU od Břichopase prostě milujeme! Nejdřív jsem pohádky s její pomocí vyprávěla já, potom Mařenka (a Františka se míchala do děje s nepatřičnými dějovými odbočkami) a teď už já můžu sedět v křesle a Mařenka s Františkou hrají pohádku samy.

Včera: O pejskovi a kočičce. Jak si dělali dort. (Pejska s kočičkou my máme tuze rádi! A kdyby snad někdo nevěděl, což nepředpokládám, ale tak pro pořádek... Povídání o pejskovi a kočičce jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech pro děti napsal a nakreslil Josef Čapek.)

Tak tedy:

Pejsek měl mít zítra svátek a kočička narozeniny.


"Jestlipak víš, že jsem dostal náramnou chuť na nějaký opravdický dort. Ale musel by být opravdický, povídám!" řekl pejsek.


"Také jsem dostala chuť na opravdický dort," řekla kočička. "Jenomže nevím, jak se takový pravý dort dělá." "To nic není," řekl pejsek, "to je lehké, to já vím, jak se takový pravý dort dělá! To se do takového dortu dá všecko, co je k jídlu nejlepší, všecko, co nejraději jíš, a pak je ten dort nejlepší. Když tam dáš takových nejlepších jídel pět, tak je pětkrát dobrý, když jich tam dáš deset, tak je potom desetkrát dobrý. Ale my si jich tam dáme sto a budeme mít stokrát dobrý dort!"


Pejsek a kočička si vzali zástěry a pustili se do vaření. Vzali mouku, mlíčko a vajíčko...


... (no a pak to tam všechno dávali dohromady, však to jistě dobře znáte...)




Když to všechno smíchali a rozmíchali, byl z toho dort tak veliký jako kolo u vozu. "Panečku, to bude veliký dort, to se nějak najíme!", chválili si to, "a teď to dáme péci."


... a pak to bublalo, prskalo a syčelo, škvířilo se to a šla z toho pára, smažilo se to a připalovalo, kypělo to a přetékalo a čmoudilo se z toho, jako kdyby se staré hadry pálily. Když se jim dort zdál dost upečený, dali ho před dveře, aby vychladl. ...


Ale zatím šel kolem toho dortu jeden zlý pes (ehm... medvěd) a jak ten dort vychládal, zavonělo mu to do nosu všelijak. ... Čichal, čichal, čichal... hltal a hltal... Pak na to vypil ještě celou konev vody a odvalil se pryč.


Když si pejsek a kočička dost pohráli s dětmi, vzpomněli si na ten dort. Tak se vzali všichni za ruce a šli se podívat, jestli už ten dort dost vychladl. ... Došli, dívají se a - co to? - dort je pryč! "Jémine, dort je pryč, někdo nám jej vzal!" Dívají se a dívají, a vida! Tamhle pod keřem leží veliký zlý pes (medvěd, no) a tuze heká... "To to bolí, to to bolí, to jsem si dal, co ono to bylo v tom dortu všechno namíchámo, že z toho mám takové ukrutánské bolení!"



 ... a však víte, pejsek s kočičkou šli pak k dětem k obědu, tuze jim to chutnalo, poděkovali dětem za oběd a šli spokojeně domů. A libovali si, jak se jim ten svátek a narozeniny přece jen nakonec vydařily.


A ještě taky psali psaní... 


A tohle jsou další zvířátka, která se do téhle pohádky nevešla, ale vejdou se do příští... :-)

 

9 komentářů:

  1. Skvělé!
    Tuhle pohádku vyprávíme večer co večer už skoro rok. A synátor podle ní i "vaří" ve své kuchyňce :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Milá pondělí, čtu si u Vás od pondělka. To je krásná poetika. Nemůžu se odtrhnout. Ale musím taky někdy ven. Mezi paneláky. Mějte se všichni hezky. Marca

    OdpovědětVymazat
  3. Pondělíčka, ahój. Františka pohádku hraje tak živělně :o) ;o***

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mi, nejlíp jí jde to "uuukrutánské bolení" :-)

      Vymazat
  4. MOC HEZKÉ HRANÍ A KRÁSNÝ ŽÁŽITEK.
    BOHDA

    OdpovědětVymazat
  5. Moc vám všem děkuju za návštěvu!

    OdpovědětVymazat
  6. Oh lucky, lucky you! I wrote about these textile books a long time ago and they're still one of my favourite things on the internet :)

    OdpovědětVymazat
  7. Krása. Vím, že příběh o pejskovi a kočička.

    OdpovědětVymazat