úterý 11. prosince 2012

Sousedovic.
Next-door neighbour´s. 


Tenhle pes naší paní sousedky, zavěšený na chodbě domu, mi každé ráno přeje pěkný den a později téhož dne (od té doby, co mám děti, se už nad ránem vracím domů vskutku zřídkakdy) mě vítá. Má vždy dobrou náladu. A mě fascinuje skutečnost, že se to zvíře tváří tak lidsky (představuju si, jak sedí portrétistovi modelem). A k tomu ten důstojný rám... Nevím, co bych si počala, kdyby tam jednoho dne nebyl. Podobně fascinována jsem byla onehdá na velké retrospektivní výstavě Zdeňka Buriana. Tam se taky ti pralidé s obrovskými nadočnicovými oblouky a chlupatými nejen hruďmi, zato ale s hloubavými výrazy a držením těla vpravdě šlechtickým, náramně vyjímali ve zlacených rámech. Čirá fascinace!

4 komentáře:

  1. Jeeeeeeeee, my měli na chodbě zavěšenou naprosto šílenou podzimní krajinu, kterou na(ne)štěstí někdo před časem ukradl. Partie podezírá ukrajinskou uklizečku, ale my, co jsme četli "Čechy, země zaslíbená", víme, že je to blbost.
    Máte to tam doma báječné!!!

    OdpovědětSmazat
  2. Jen aby nedošlo k mýlce. Já Zdeňka Buriana miluju (spíš v knížkách teda). A tohohle psa taky! :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jasnačka, copak tohohle lorda by šlo nemilovat? (myslím to vážně!)

      Smazat