Mám ráda čistý papír. Prázdné sešity, klubíčka vlny, nitě, utržené knoflíky, korálky, náčrtky, útržky vět, slovní spojení, tři tečky za větou.

Údiv a obdiv k prosté čistotě ve mně vyvolává rozpaky, váhání, strach tuto počáteční čistotu, ten řád věcí porušit, napsat větu, nakreslit čáru, stříhnout do látky.

Samotný průběh, ať už jde o psaní, šití, spojování dílků původně samostatných tak, že se z nich stávají součásti něčeho nového, musí být natolik fascinující, strhující, nutkavý, nebo naopak uklidňující, je-li to třeba, že překonám tu až posvátnou úctu k věcem tak, jak jsou, že překročím tu hranici, že se odvážím svým přičiněním věci přetvořit. 

A mým přáním je, abych při pohledu zpátky nepociťovala jen lítost nad ztrátou té původní prosté čistoty... 

I like blank paper. ...