Kytky, které se nevejdou na okenní parapet, začaly viditelně chřadnout.
Tak jsem je do doby, než bude zase trochu víc světla, přemístila na kuchyňský stůl.
Jen teď teda nemáme moc místa k jídlu... :-/
Něco se klube. Steh za stehem, ručně.
Terapie.
A tohle je krásná knížka.
Verše Petra Borkovce mě nutí číst nahlas, i když si čtu jen sama pro sebe.
Potřebuju je vyslovovat, slyšet...
To světlo mi schází...
Svíčky u nás doma taky jedou . Plus svítí malé lampičky i tam , kde nejsme.
OdpovědětVymazatTaky svítíme. Akorát mám pak pocit, že je pořád noc...
VymazatChlad mi nevadí, ale bez sluníčka je tenhle zimní půlrok fakt náročné období.
OdpovědětVymazatNo právě...
Vymazat