neděle 24. listopadu 2019

Tma...

od rána do večera.


     Kytky, které se nevejdou na okenní parapet, začaly viditelně chřadnout.
     Tak jsem je do doby, než bude zase trochu víc světla, přemístila na kuchyňský stůl.
     Jen teď teda nemáme moc místa k jídlu... :-/


     Něco se klube. Steh za stehem, ručně.
     Terapie.



     A tohle je krásná knížka.
     Verše Petra Borkovce mě nutí číst nahlas, i když si čtu jen sama pro sebe. 
     Potřebuju je vyslovovat, slyšet...



      To světlo mi schází...

4 komentáře:

  1. Svíčky u nás doma taky jedou . Plus svítí malé lampičky i tam , kde nejsme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky svítíme. Akorát mám pak pocit, že je pořád noc...

      Vymazat
  2. Chlad mi nevadí, ale bez sluníčka je tenhle zimní půlrok fakt náročné období.

    OdpovědětVymazat