v rámci okresu.
Ven chodíme pravidelně, ale musím přiznat, že už ani nevím, jestli mi to pomáhá.
Asi jo.
Ale většinou se mi už ani nikam nechce, po sté na stejná místa, jen teď plná lidí.
Jak mi na jednu stranu potkávání a mluvení s lidmi chybí, tak plný les lidí mi prostě radost nepřináší.
Zároveň vůbec nemám víru, že se všechno zase v dobré obrátí. Popravdě se spíš dost bojím toho, co všechno (i v jiných, než čistě zdravotních, oblastech) to ještě způsobí. Příkopy ve společnosti se prohloubily v průrvy...
Hodně o tom všem přemýšlím, chtělo by to ven, ale je to tak plné emocí, že vůbec nemám sílu dát tomu nějakou psanou podobu. A tohle místo asi ani není to pravé. Chtělo by to pořádný dlouhý večírek s blízkými, takový ten, co se klidně všechno řekne nahlas a nakonec se tančí na hlasitou hudbu z mládí. No nic... :-)
Tak se omlouvám, dneska to radostněji neumím.
Není poznat, jestli barvy mizí nebo naopak pomalu probublávají ven.
Takové barevné bezčasí.
To je tím počasím, schází nám všem sluníčko a jeho hřejivé paprsky. A až vykoukne, hned nám bude všem líp a dostaneme zase elán něco tvořit....i já jsem už 3 dny jako ve snu ač mám velkou zahradu a les kousek od domu. Prostě, chybí ten správný elán a tak se těším, že snad bude líp...Prima zbytek soboty a hlavu vzhůru přeje Olina z Lbc
OdpovědětVymazatÁno.
OdpovědětVymazat:-)
Fotky krásné. A ty pocity a obavy mám taky. Bohužel si myslím, že svět už nebude jako před C. Problém vidím i v politické situaci, kam to až došlo. I to mi bere naději. Taky kam se pohly normy slušného chování a morálky... To co lidem přijde normální, zdraví Lenka
OdpovědětVymazatPřesně! Ale máte v okrese vážně hezký místa. My dneska těsně před koncem uzávěry nevydrželi a přejeli o pár kiláků hranice pro čistší byliny... naštěstí nikdo nikde.
OdpovědětVymazatTak my máme v okrese příměstské lesy, navíc teď zničené těžbou. Tam se opravdu nedobíjíme, z procházek se stala spíš protivná povinnost, odškrtnutý bod dne. Stejně jako pořád dokola se opakující úkoly z některých předmětů - přečtěte si, opište zápis, vypracujte cosi, pošlete, termín... No, a teď s tím sportem... a to jsem si myslela, že mě už nemůže nic překvapit. Hana M.
OdpovědětVymazatPopravdě z toho samého důvodu se nechce nikam na procházky ani mě. Stejno a plno. Volno trávím na zahradě, potřebuju udělat co nejvíc pro případ, že by mne povolali na operaci ruky. To pak tři měsíce těžko budu něco moct dělat. A popovídání s kamarádkami u kafe mi chybí opravdu neskutečně. Pocourat se Prahou a jejími zahradami, na to se už strašně těším.
OdpovědětVymazatHned jak budeme naočkované, uděláme mejdan.
OdpovědětVymazatJo! :-)
VymazatMluvíte mi z duše.
OdpovědětVymazatZrovna včera mě napadlo, že bych si o tom všem už ráda s někým (jiným než mým mužem) popovídala. A mejdan s divokým tancem k té mé představě úplně sedí :) Já jinak už rok vůbec nečtu zprávy a nesleduji situaci, hlídám si svůj mentální prostor a o celé věci si myslím jen to, že jde o silnou archetypální situací, kdy všechno (od emocí až po sociální interakce i zdravotní projevy) může proudit a eskalovat docela jiným tempem a silou, než na jakou jsme normálně stavění. Takže to jako s pokorou přijímám a beru všechno, co přichází s chladnou hlavou. Víc se snažím hledět dovnitř a všímat si svých blízkých a často se přistihuju ve stavu, kdy ve mě kolotá radost. Jo, i já už eviduju nějaké ztráty, ale i plusy a bonusy. A musím se přiznat, že já jsem svůj okres znala málo a ta nová místa, co jsme objevili mě fakt baví a nevadí mi, že jsme na nich každý týden :) A taky mi hodně prospělo procítění jedné věty z buddhistické příručky - "Cokoliv právě prožíváte, všechno je součástí vaší osobní karmické vize." Takže něco jako -všechno je tak jakmá. :) Přeju hodně sil a zdraví!
OdpovědětVymazat