Chvála stínů

To, že po více než osmdesáti letech už zřejmě neexistuje tak jasná hranice mezi západním
a východním vnímáním skutečnosti, krásy a příjemnosti, nikterak neubírá na aktuálnosti poukázání na rozdílné možnosti pohledu na tvary, struktury, barvy, teplo, chlad, světlo
a stín. S lehkostí nabídnuté podněty k nacházení harmonie. 

V první polovině roku 2014 jsem si poměrně poctivě psala deník. Náhodou jsem na něj
narazila o víkendu, když jsem hledala něco úplně jiného.
Z února v něm mám tenhle zápis:

Nesmím dlouho spát. 
To pro začátek.
Nesmím mhouřit oči. 
To bude těžší. 
Ostré rozptýlené sluneční světlo mě nutí přivírat víčka. Slunce mě uspává. 
O co snesitelnější je šedá barva těžkých mraků. 
Oči dokořán vnímají každý odstín, jemné nuance. 
Slunce barvy zabíjí. Beru ho na milost jen při jeho západu a východu. 
Se sluncem mě smiřuje stín. 

Přiznávám, že při častých tmavých dnech v průběhu zimy se na sluneční paprsky těším.
Možná jsem slunci trochu křivdila. Ale přesto mám asi stín radši... :-)

-------
Všechny knížky, které se objevují na blogu Pondělí, jsem si sama koupila, přečetla a prostě chci jen poslat informaci o nich dál. 
Žádný příspěvek na mém blogu není komerční nebo sponzorovaný.