A mám pocit, že i já teď žiju v krátkých povídkách. Žádný román. Chvilky, útržky příběhů, pocity, nálady, okamžiky.
Tak trochu bez ladu a skladu, tady kus a zase jsem jinde. Ale prý je povídka mistrovský žánr, tak co... :-)
Alice je zvláštní. Setkávání se smrtí a přitom sotva pár slov o tom, co jednotlivé postavy cítí. Jen světlo mezi žaluziemi, chlad vody, záchvěvy větru, krajiny, ulice, potáhnutí
z cigarety, jednotlivá slova, krátké hovory. A přesto mi je Alice Judith Hermannové možná bližší (i přes ten nedostatek informací o tom, co se stalo mimo právě přítomnou chvíli, na hranici snesitelnosti) než Anna Marka Šindelky, který mi naopak popis a myšlení svých postav vnucuje (i když šikovně) skoro až úporně.
Každopádně dobré čtení - oboje.
-------
Všechny knížky, které se objevují na blogu Pondělí, jsem si sama koupila, přečetla a prostě chci jen poslat informaci o nich dál.
Žádný příspěvek na mém blogu není komerční nebo sponzorovaný.
Mapu Anny bych si od Šindelky také chtěla přečíst. Teď od něj čtu Únava materiálu, z které vždy přečtu část, pak to rozdýchávám a další část si dám až za nějakou chvíli. Asi proto, že je to až moc aktuální a mrazí mě z toho...
OdpovědětVymazatNa Hermannovou se podívám, děkuji za tip.
Hezké dny :)
Karla
Na Únavu materiálu jsem ještě nenašla odvahu, i když tuším, že to bude dobré...
VymazatTaké Vám přeju krásné dny.
Kl.
Větrné mlýny mají tak pěkně vypravené knihy...
OdpovědětVymazatTo teda!
VymazatJudith Hermannová pro mě byla kdysi krásnej objev, když jsem četla Letní dům, později. Pamatuju si, že jsem si dělala z knížky i výpisky. Přečtu si i její další knížky, dík:).
OdpovědětVymazatMapa Anny je moje oblíbená.
OdpovědětVymazat