Když se teď probírám fotkami, silně si uvědomuju jednu věc. Lisabon má zvláštní kouzlo, náladu. Hned druhý den jsem tam získala intenzivní pocit sama sebe. Něco, co mi už docela dlouho scházelo. Pocit, že vedle toho, že jsem máma svých dětí, dcera mých rodičů, žena mého muže, ozubené kolečko v práci, jsem taky já sama pro sebe. A že vedle toho, že se snažím, aby se mnou byli spokojení ostatní, chci být spokojená taky já sama se sebou. Nepřišlo to zčista jasna, foukal vítr, celý den jsme se potloukali neznámými ulicemi, volnost, svoboda, nejistota, výborné silné kafe, skvělé červené víno... Radost a pak najednou smutek. A potom mi to došlo.
Víte, navenek se asi nic moc nezměnilo. Pořád chci být dobrá máma, dcera, manželka, nezačnu šidit práci. Ale jsem ráda, že mi Lisabon připomněl mě. Mě bez jakýchkoliv rolí a očekávání. Jenom mě.
Baixa, Sé, Jardim do Principe Real, Elevador de Santa Justa, Rossio, Bairro Alto
Krásně napsáno.
OdpovědětVymazatJá si sebe uvědimila až ve čtyřiceti. Ale lepší později, než nikdy.
OdpovědětVymazatBude mi čtyřicet za čtrnáct dní ;-)
VymazatTak už vím, proč je mi tu vždycky tak dobře :-) Stejné pocity, stejná doba narození, jen ta úžasná schopnost sebevyjádření a zachycení atmosféry okamžiku mi chybí ;-)Díky ♥
VymazatTaky se mi blíží čtyřicítka a po krůčkách k té sebelásce směřuji ♥
OdpovědětVymazatLisabon je prostě kouzelný, je to pro mne to nejmilovanější město (po Brně pochopitelně :-) a doufám, že se tam ještě jednou podívám. Díky Lisabonu jsem poznala svého muže, vlastně až čtvrt roku po návratu z něj, ale série událostí, které vedly k našemu seznámené začala cestou z Lisabonu.
OdpovědětVymazatA gratuluji k uvědomění si sebe sama. Aspoň se člověk na tu čtyřicítku má důvod těšit.
Nadhera! Vždy pociťuji stejné, když cestuju... A někdy stačí sama vyjít za humna.
OdpovědětVymazatKrasa, text i fotky.
OdpovědětVymazatPřekrásně vyjádřeno, nádherné fotky...váš blog je pro mne již dlouho velkou inspirací...doporučuji jestli ještě neznáte tuto knihu:
OdpovědětVymazathttps://www.databazeknih.cz/knihy/nocni-vlak-do-lisabonu-59396?c=all
Děkuju! Noční vlak do Lisabonu jsem měla s sebou, ale na čtení nakonec nebyl čas. Tak dočítám teď. ;-)
VymazatTvoje slova mě hodně vzala,čtyřicítka to je zlom,jak odrůstají děti a najednou jsi v "jiné" dimenzi.Stárnutí a to všechno...
OdpovědětVymazatA Lisabon je až dojemně krásný město na tvých fotkách♥
♥ A háčkuješ! (Nebo holky?) Nerada vzpomínám na sebe po třicítce. Na ty nervy být dokonalá, protože jsem přece v tom nejakčnějším věku. Čtyřicítka byl krásnej zlom. Sebe po čtyřicítce mám ráda.
OdpovědětVymazatHáčkuje Mařenka. To byla, Dášo, taková háčkovací kavárna - na každém stolku košík s klubíčky vln a háčkem, všude háčkovaná kolečka-dečky a moc milá paní kavárnice, která když viděla, že "umíme řetízek", jala se nás učit háčkovat ta kolečka. Navždycky si chci zapamatovat její větu, když se můj pokus jaksi zauzloval a já hlesla "oh, mistake". Paní odvětila: "It is not mistake, it is creativity."
VymazatNa tu čtyřicítku jsem zvědavá...
Krásně napsáno i vyfoceno.....
OdpovědětVymazatSkvělé fotky i text. Já tomu to období(ke kterému se také po krůčku blížím) říkám "až budu velké holka" docela se těším, ale každé má své kouzlo.
OdpovědětVymazat