Neříkejte, že jste nikdy žádného neměli.
Nebo že nemáte ještě v čerstvé paměti neviditelného pejska, draka nebo holčičku Alenku, kterou jste sice nikdy nezahlídli, ale vaše dítko vám o ní vykládalo od rána do večera.
"Mami, ticho, pejsek právě usnul..."
Tuhle knížku teď s Mařenkou a Františkou čteme. A nejen že ji čtu ráda, ale neudržela jsem se a po společném přečtení začátku knížky jsem si ji přečetla napřed. Je napsaná chytře, vtipně a překvapivě.
Děkuji, zapisuji si a těším se :-) naše Eli hodně dlouho vodila imaginární pejsky na provázku. Chodili jsme na procházky s provázkem..
OdpovědětVymazatJejda, svýho imaginárního kamaráda jsem opustila až na vejšce. Na kolej jsem ho brát nechtěla;).
OdpovědětVymazatJá měla ve školce imaginární kamarádku krasobruslařku a k tomu celý imaginární zimní stadion, kam jsme každé ráno před školkou spolu chodily na tréninky krasobruslení. Ve školce jsem o tom pak vyprávěla tak věrohodně, že se paní učitelka s vážnou tváří maminky ptala, jestli to na tak malé dítě není moc... :-)
OdpovědětVymazatKláro, to je výborný, konečně někdo se stejně bujnou fantazií... Já byla holka z cirkusu, co se stěhuje z místa na místo a žije v maringotce a umí salta. Šlo to poměrně dobře aplikovat především jednou měsíčně o víkendu u táty, kde jsem pokaždé venku na hřišti našla nějakou novou oběť, která mě neznala, neboť jsem zbytek měsíce bydlela v jiném městě. :)))
VymazatO svém imaginárním "chlapci" radši pomlčím, to už bylo trochu na hraně :D.
:-D Tak to jsi mi připomněla Olivii z knížky Olivie zachraňuje cirkus.
Vymazat:-)) Ten imaginární chlapec by mě ale taky zajímal! Nesejdeme se zase někdy v Champagnerii? Myslím jako DOOPRAVDY. :-)
Vymazat