středa 19. dubna 2017

Imaginární...

kamarád.

Neříkejte, že jste nikdy žádného neměli.
Nebo že nemáte ještě v čerstvé paměti neviditelného pejska, draka nebo holčičku Alenku, kterou jste sice nikdy nezahlídli, ale vaše dítko vám o ní vykládalo od rána do večera.
"Mami, ticho, pejsek právě usnul..."

Tuhle knížku teď s Mařenkou a Františkou čteme. A nejen že ji čtu ráda, ale neudržela jsem se a po společném přečtení začátku knížky jsem si ji přečetla napřed. Je napsaná chytře, vtipně a překvapivě.





6 komentářů:

  1. Děkuji, zapisuji si a těším se :-) naše Eli hodně dlouho vodila imaginární pejsky na provázku. Chodili jsme na procházky s provázkem..

    OdpovědětVymazat
  2. Jejda, svýho imaginárního kamaráda jsem opustila až na vejšce. Na kolej jsem ho brát nechtěla;).

    OdpovědětVymazat
  3. Já měla ve školce imaginární kamarádku krasobruslařku a k tomu celý imaginární zimní stadion, kam jsme každé ráno před školkou spolu chodily na tréninky krasobruslení. Ve školce jsem o tom pak vyprávěla tak věrohodně, že se paní učitelka s vážnou tváří maminky ptala, jestli to na tak malé dítě není moc... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kláro, to je výborný, konečně někdo se stejně bujnou fantazií... Já byla holka z cirkusu, co se stěhuje z místa na místo a žije v maringotce a umí salta. Šlo to poměrně dobře aplikovat především jednou měsíčně o víkendu u táty, kde jsem pokaždé venku na hřišti našla nějakou novou oběť, která mě neznala, neboť jsem zbytek měsíce bydlela v jiném městě. :)))
      O svém imaginárním "chlapci" radši pomlčím, to už bylo trochu na hraně :D.

      Vymazat
    2. :-D Tak to jsi mi připomněla Olivii z knížky Olivie zachraňuje cirkus.

      Vymazat
    3. :-)) Ten imaginární chlapec by mě ale taky zajímal! Nesejdeme se zase někdy v Champagnerii? Myslím jako DOOPRAVDY. :-)

      Vymazat